Máme problém s masem? Možná. Záleží na tom, co považuješ za problém. Někteří lidé si myslí, že maso může jednoho dne udělat z celé naší planety neobyvatelné místo. Zní to přehnaně? Čti dál a udělej si vlastní názor.
Masa jíme stále víc.
Proč? Je nás víc než kdy dřív.
A populační boom zdaleka nekončí.
Jsme bohatší.
Spotřeba masa roste v zemích, kde rostou příjmy.
Žijeme déle.
Tyto tři faktory vystavují náš potravinový systém velkému tlaku. Zatím to zvládáme jen proto, že cenu platí zvířata chovaná ve velkochovech. Způsob, jakým vyrábíme levné a široce dostupné maso, je také důvodem, proč spotřebováváme přírodní zdroje rychleji, než se stihnou obnovit.
Další na řadě s placením jsme my.
Dnešní výroba masa není udržitelná.
Konvenční produkce masa má na svědomí velké množství emisí skleníkových plynů. Je na stejné úrovni jako doprava.
Kdyby byl veškerý skot samostatným státem, měl by třetí nejvyšší emise CO2 na světě. Zajímavé je, že by měl zároveň nejnižší spotřebu masa na obyvatele.
Konvenční produkce masa navíc spotřebovává spoustu zdrojů.
Pokud budeme pokračovat stejným způsobem, může klimatická změna nakonec udělat z naší vlastní planety neobyvatelné místo.
Existuje řešení problému s masem?
Stále víc lidí si všímá, že něco není v pořádku, a jejich preference se začínají měnit.
Potravinářský průmysl se začíná přizpůsobovat, a tak se na obzoru objevuje víc možných řešení než kdy dřív. Žádné z nich ale bohužel není dokonalé.
Existují rostlinné zdroje bílkovin, které splňují spoustu důležitých kritérií, ale nenabízejí tak širokou škálu živin a chuti jako maso. Navíc pěstování monokultur, které je pro jejich výrobu potřeba, má také své nevýhody. Pak je tu laboratorně pěstované maso, které slibuje to pravé bez utrpení zvířat. To je ale zatím daleko od toho, aby bylo široce dostupné a cenově přijatelné, a také spoléhá na monokultury. Další možností jsou udržitelné způsoby hospodaření, třeba permakultura, která pečuje o půdu a podporuje dlouhodobé zdraví ekosystémů. I ta má ale své nevýhody. Takových farem je relativně málo a hrozí u nich problémy se škálováním. A pak je tu jedlý hmyz se svými výhodami i nevýhodami, k nim se ale dostaneme za chvíli.
Pravda je, že k dostatečnému zlepšení našeho potravinového systému v čase bude pravděpodobně potřeba hrdinské společné úsilí všech těchto přístupů. Dobrá zpráva je, že většina z nich může nejen existovat vedle sebe, ale dokonce si i navzájem prospívat.
Takhle vypadá řešení s jedlým hmyzem
Chov hmyzu je udržitelný. Vyžaduje mnohem méně zdrojů.
A produkuje mnohem méně skleníkových plynů.
Hmyz přispívá k oběhovému hospodářství.
Odhaduje se, že se plýtvá 30 % veškerých potravin a nejvyšší míru plýtvání mají ovoce a zelenina, až 50 %. Hmyz se dá chovat na nekvalitním bioodpadu a přeměnit ho na kvalitní bílkoviny, čímž se zhodnotí živiny, které by jinak přišly nazmar.
Vedlejší produkt chovu hmyzu, frass, se navíc dá použít jako organické hnojivo, které obohacuje půdu, a slouží i jako přírodní biopesticid.
Hmyz je úžasně výživný.
Cvrčci například produkují bílkoviny stejné kvality jako maso. Jsou také výborným zdrojem vitaminu B12 a hemového železa, tedy přesně těch živin, které rostlinným zdrojům bílkovin chybí.
Chov hmyzu je etický.
Hmyz nepotřebuje antibiotika, aby přežil v koncentrovaném chovu, naopak se mu v hustých populacích daří. A díky schopnosti hibernace je možné i skutečně humánní zabití.
V čem je háček?
V „fuj“ faktoru. Většina západního světa dnes považuje hmyz za něco nepříjemného a rozhodně ne za jídlo. Ale víme, že strach z hmyzu se dá překonat.
Vidíme, jak se to děje před našima očima. A trh tento trend zřejmě potvrzuje.
Sdílej tento článek.
Pomoz nám šířit toto poselství, aby náš potravinový systém nezkolaboval a planeta nás nevyhodila.
Vyzkoušej cvrččí protein z naší vlastní farmy ve formě proteinových tyčinek, těstovin nebo 100% cvrččí mouky.
