Všichni dobře víme o nehumánním zacházení se zvířaty a jejich zabíjení v jatkách a koncentrovaných chovech. Existuje ale ještě jedno mnohem méně probírané, ale stejně skutečné nebezpečí pro zvířata: pěstování jedlých plodin.
I vegansk strava zabíjí zvířata
Při pěstování a sklizni rostlin jsou jako vedlejší efekt zabíjena zvířata, která cítí. Je to zemědělská realita, o které víme už dlouho, ale často se ignoruje.
Zvířata přicházejí o svůj domov kvůli rozlehlým monokulturním polím
Ptáci a motýli jsou otráveni chemikáliemi
Králíky a myši přejedou traktory a další zemědělské stroje
Ve studii z roku 1992 (1) od Tewa a Macdonalda dostalo 33 myšic lesních během sklizně sledovací obojky. Zjistili, že 17 z nich zabili predátoři a jen jedna byla zabita sklízecím strojem. To nezní jako moc. Ale představ si, kolik myší žije poblíž farem po celém světě. Pokud je jich 3,3 milionu, pak jich každou sezónu zahyne sto tisíc. A myši nejsou jen laboratorní pomůcky. I když jsou podstatně menší než psi, řeší problémy minimálně stejně dobře. Jsou to také vysoce společenská zvířata. Daří se jim v rodinách. I v zajetí jim je líp ve dvojicích. Osamělá myš může být smutná a její zdraví tím trpí.
Steven Davis, profesor zvířecí vědy na Oregonské státní univerzitě, řekl, že nikdo nemá ruce prosté krve zvířat. Odhaduje, že každý rok jsou jich zabity miliony při přípravě půdy pro plodiny jako kukuřice, sója, pšenice a ječmen, základ vegansk stravy (2). Utrpení, které je potřeba k tomu, aby se zdánlivě „humánní“ potraviny dostaly na náš stůl, je nepopiratelné a v podstatě se příliš neliší od bolesti zvířat chovaných na maso.
Dalo by se namítnout, že o tom lidé nevěděli, a šlo tedy o neúmyslné zabíjení. Ale teď, když s jistotou víme, že při produkci zeleniny jsou zvířata zabíjena, je pořád morálně lepší jíst zeleninu?
Zodpovědní vegani musí nahradit rostliny hmyzem
Vegani samozřejmě musí něco jíst. Zatím nežijeme ve světě, kde je na jídelníčku varianta bez utrpení. Jíst jen rostlinnou stravu bývalo v minulosti druhé nejlepší řešení, ale teď, když je součástí rovnice hmyz, se věci změnily.
Hmyz nemá schopnost trpět a je z výživového hlediska skvělým doplňkem vegansk stravy. Hmyz se také živí tím, čemu říkáme potravinový odpad, tedy něčím, co by jinak skončilo v koši. K jeho chovu není potřeba další zemědělská půda, a proto nedochází k žádnému neúmyslnému zabíjení.
Volba už není mezi úmyslnou a neúmyslnou smrtí zvířat, která cítí. Je teď mezi zabíjením zvířat, která netrpí (hmyz), a zabíjením zvířat, která zjevně trpí (hlodavci, ptáci a podobně), když se pěstují rostliny.
Cvrččí mouka versus tofu
Když se člověk rozhodne stát se veganem, v podstatě se zcela vzdává průmyslu živočišných potravin. Tím snižuje poptávku po mase a dává celému systému méně moci. To je rozhodně dobrý první krok. Pokud ale do svého jídelníčku zařadí hmyz jako základní potravinu, její vliv je mnohem větší. Motivuje zemědělce, aby své zdroje využívali jinak, k chovu tvorů, kteří netrpí a necítí bolest. A zároveň tlačí méně na monokulturní zemědělství, které způsobuje většinu neúmyslného zabíjení. Tak začíná postupná celosvětová změna v produkci potravin. Tofu nemá v souboji s cvrččí moukou šanci, alespoň ne pro zodpovědného vegana.
Je čas přiznat si nepříjemnou skutečnost, že zařazení hmyzu do každodenního jídelníčku (ano, zabíjení zvířat) je zásadním krokem k nejvyššímu veganskému cíli: snížit celkové utrpení zvířat, o kterých víme, že cítí bolest.
Můžeš začít našimi tyčinkami z hmyzu
Zdroje:
1) T.E. Tew. and D.W. Macdonald, 'The effects of harvest on arable wood mice Apodemus sylvaticus', Biological conversation, 1993, http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/000632079390060E
2) Steven L. Davis, 'The Least Harm Principle May Require that Humans Consume a Diet Containing Large Herbivores, Not a Vegan Diet', Journal of Agricultural and Environmental Ethics, 2003, https://link.springer.com/article/10.1023/A:1025638030686
