Myslím, že většina lidí by souhlasila, že ubližovat čemukoli, co může trpět nebo cítit bolest, je špatné. Bohužel naše současné potravinářství a zemědělství tuto špatnou praxi pravidelně udržuje. Co tedy může člověk udělat, když chce omezit nehumánní zacházení se zvířaty a přitom získat všechny výživové přínosy, které živočišné potraviny nabízejí? Odpověď leží v říši hmyzu.
Jsou to vnímající tvorové? Cítí bolest?
Zda je organismus vnímající, nebo ne, má velký vliv na to, jak o něm lidé přemýšlejí a jak se k němu chovají. Proto je alespoň pro vegany v pořádku jíst rostliny, ale zvířata ne. Hmyz je v tomto smyslu zvláštní případ, protože sice patří mezi zvířata, ale jeho schopnost vnímat je stále předmětem debaty.
Je to sporné téma, ale i houževnatí zastánci vnímání hmyzu, například Jeffrey Lockwood, entomolog, jehož doktorandi musí hmyz před pokusy umrtvit anestetikem, říkají, že pro toto tvrzení neexistuje žádný tvrdý důkaz (1). Hans Smid z Wageningenské univerzity v Nizozemsku, odborník na parazitické vosy, které patří k behaviorálně nejsložitějšímu hmyzu na Zemi, naopak řekl: „Jsem absolutně přesvědčen, že hmyz bolest necítí“ (2).
Důležité je také uvést, že z evolučního hlediska je funkcí bolesti poskytovat organismu dlouhodobou ochranu, jinými slovy dát mu schopnost učit se z chyb. Robert Elwood, profesor biologických věd na Queen’s University v Belfastu, řekl, že bolest by hmyzu neposkytovala žádnou evoluční výhodu. Průměrná délka života polního cvrčka je několik týdnů a jeho ochranou je pozoruhodná plodnost. Navíc většina hmyzu nemá nociceptory, nervy, které větší obratlovci používají k přenosu signálů bolesti (3).
Na to, že hmyz bolest ve smyslu, jak jí rozumíme my, nejspíš nezažívá, ukazuje i chování hmyzu. Shrnuje to citát z článku „Do insects feel pain? Biologický pohled“:
„Neznáme žádný příklad hmyzu, který by vykazoval ochranné chování vůči zraněným částem, například kulháním po zranění nohy nebo odmítáním potravy či páření kvůli obecnému poranění zadečku. Naopak naše zkušenost je, že hmyz pokračuje v normálních činnostech i po vážném zranění nebo odstranění částí těla.“ (4)
Dobré životní podmínky chovaného hmyzu
U intenzivně chovaných zvířat jsou standardy, o které by se měl živočišný průmysl snažit: svoboda od hladu, žízně, nepohodlí, bolesti, zranění, nemoci, strachu a tísně a možnost projevovat normální chování. Podívejme se teď, jak těžké je to u hmyzu zajistit.
Svoboda od hladu a žízně se řeší nejsnáze. Cvrčci se dokážou dařit na tom, čemu říkáme potravinový odpad, a toho nebude nikdy nedostatek, dokud tu budou lidé. Hodnotit normální chování není snadné, ale jedna věc, která na ně i na nemoci hodně působí, je, kolik prostoru zvířata mají. To je jeden z největších problémů klasického chovu zvířat. Zvířata onemocní a musí se jim pravidelně dávat antibiotika, jen aby přežila ve vysoké hustotě. To se při chovu hmyzu nedělá.
Například saranče a cvrčci přirozeně žijí ve vysoké hustotě a moučným červům je vlastní se shlukovat. Kevin Bachhuber, který otevřel Big Cricket Farms v Youngstownu v Ohiu, řekl, že jejich cvrčci jsou ustájeni ve velkých korytech, z nichž každé pojme zhruba 3000 cvrčků, ve skladu o ploše 5000 čtverečních stop. Pokud se koryto příliš zaplní, cvrčci se začnou požírat navzájem, což je scénář, kterému se chovatelé samozřejmě snaží předejít tím, že zajišťují dostatek prostoru po celou dobu.
Hibernace, prostě usnou
Bolest, zranění, strach a tíseň jsou úzce spojené s mírou vnímání, o které jsme mluvili výše. Dokud nebude shromážděn přesvědčivý důkaz, měl by se hmyzu ze zásady přiznat prospěch pochybností. Proto se používají způsoby usmrcování hmyzu, které zabraňují utrpení.
Cvrčci mají například stav podobný hibernaci, takzvanou diapauzu, který se aktivuje, když se jejich prostředí stane nehostinným (5). Chovatel musí jen snížit teplotu a cvrčci přirozeně upadnou do strnulosti. Poté se zmrazí, čímž zahynou. V tomto procesu pro ně neexistuje neurologická bolest, jen postupně zpomalují, stejně jako by to dělali přirozeně, bez přidaného stresu.
Měli by vegani jíst hmyz?
Hmyz může poskytnout značné množství vitaminu B12, omega-3 mastných kyselin, železa, vápníku a dalších podstatných živin, které veganským jídelníčkům často chybějí. Pokud jde o týrání zvířat, mohl by také udělat obrovský rozdíl. Když není bolest, není utrpení. Když není utrpení, není co poškodit.
Takže ano, každý vegan, který chce zůstat zdravý a omezit nehumánní zacházení se zvířaty, by měl hmyz, a zvlášť cvrčky, zvážit jako životaschopnou volbu potravin.
Můžeš začít našimi tyčinkami z hmyzu
Zdroje:
1) Max Carpendale, 'Jeffrey Lockwood on Insect Suffering', 2013, http://reducing-suffering.org/wp-content/uploads/2014/10/lockwood-insect-suffering.pdf
2) Tamar Stelling, 'Do lobsters and other invertebrates feel pain? New research has some answers.', 2014, The Washington Post, https://www.washingtonpost.com/national/health-science/do-lobsters-and-other-invertebrates-feel-pain-new-research-has-some-answers/2014/03/07/f026ea9e-9e59-11e3-b8d8-94577ff66b28_story.html?utm_term=.be8cfad28685
3) Adrienne E. Dubin1 and Ardem Patapoutian,'Nociceptors: the sensors of the pain pathway', J Clin Invest., 2010, https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2964977/
4) C. H. Eisemann, 'Do insects feel pain? A biological view', Cellular and Molecular Life Sciences, 1984, https://www.researchgate.net/publication/226162587_Do_insects_feel_pain_-_A_biological_view
5) Steven C. Hand et al., 'Mechanisms of animal diapause: recent developments from nematodes, crustaceans, insects, and fish', Am J Physiol Regul Integr Comp Physiol, 2016, https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4935499/
